Je to nejčastější problémové chování psů. I přes domestikaci se pes podržel mnoho vlastností šelmy, a zároveň ztratil strach z člověka. Vlk před člověkem většinou uteče, ale agresivní pes se jej nebojí a napadne ho. Což je „normální“ chování každého psa (šelmy), kdy dochází k posilování tzv. biologické kondice, získávají se tak výsady ve „smečce“ a rozhoduje se o zastoupení genů v příští generaci. Při střetu dvou jedinců dojde k podřízení se jednoho z nich („útok/útěk“) což představuje komponenty agonistického chování pro ustavení a udržení hierarchie ve skupině psů.
Psi jsou přirození predátoři a jsou sociálně expanzivní. Mají k tomu genetickou predispozici.
Pes je přirozený oportunista, vyhledává příležitost, jak projevit svoji dominanci. Nejčastější motivací je strach nebo nejistota. Projevuje se významný vliv stresu a frustrace nedostatečná socializace a habituace. Pro psy je zásadní sociální postavení (dominance, submisivita). Není to vlastnost vrozená nebo získaná sama od sebe, ale rozvíjí se jen ve vztahu k jinému jedinci.
Výsledkem je asymetrický vztah, kdy jeden z dvojice je výše postavený než druhý. Agrese je zpočátku určena k vyzkoušení vlastní síly. Většinou dochází ke gestům hrozby, málokdy se hned objeví ofenzivní reakce. Agresivní chování není znakem vysoce postaveného psa, může naopak jít o velmi nejisté zvíře, kterému byla v jeho sociální skupině přidělena vysoká pozice.
První období nejčastějších konfliktů začíná od 3 do 6 měsíců. Tehdy se pes snaží „zkusmo“ prosadit ve své smečce. Projevuje se to například zavrčení u misky s krmením, nebo jako agrese při nasazení obojku, odstranění klíštěte, očkování. Druhé období připadá u malých plemen ve stáří 1,5 až 2 roky, u velkých
plemen ve stáří 2 až 3 roky. Toto je z hlediska agresivity nejvýznamnější období. Dochází k útokům a hrozbám velice razantně a vyvolává se strach členů rodiny. Je snaha agresivitu ze psa „vymlátit“, což vede jen k prohloubení konfliktu.
Se třetím obdobím agrese se setkáváme u gerontních psů ve stáří zhruba 8 až 10 let. V tomto období se projevuje oslabení sluchu a zraku, bolest kloubů, nádory a také pes má rád „svůj klid“. Agresivita starého psa vůči dětem je častým důvodem k jeho utracení.
Agrese se rozlišuje na dominantní a submisivní (agrese ze strachu), která je častější.
Dominantní agrese
- vůči lidem
- vůči dětem
- vůči ostatním psům (v rodině)
- majetnická agresivita
- agresivita při krmení
- agresivita při ošetřování