Stacionární a Diagnostikovou terapií psů je myšleno následující: Převýchova psa - Usměrnění chování psa probíhá v našem Psím psychologickém centru ve Starém Pelhřimově - Kraj Vysočina
Po osobní konzultaci a získání maxima informací od majitele zvířete a na základě vlastního vyšetření zvířete se vyhotoví speciálně pro dané zvíře behaviorální plán terapie problémového chování. Jelikož je diagnostikováno problémové chování většího rozsahu a dlouhodobějšího charakteru je vhodné, aby došlo ke stacionární behaviorální terapii problémového chování zvířete ve specializovaném centru a pod odborným vedením. Tato terapie trvá u behaviorálního terapeuta až 90 dní. Po tří měsíční terapii odchází zvíře zpět k majiteli, který následné 2 měsíce postupuje v další terapii na základě vyhotoveného domácího behaviorálního plánu terapie.
Tato terapie je vhodná pro majitele zvířete, který si netroufá na terapii zvířete v domácím prostředí, potřebuje si psychicky odpočinout od zvířete, jelikož dosavadní soužití bylo vysilující pro obě strany. Stacionární behaviorální terapie je vhodná pro zvířata se středně těžší až těžkou poruchou chování.
Druhy stacionárních terapií
S lehčí poruchou je zvíře ustájeno po dobu 1-2 měsíců u nás, a pak dojíždí 2 x za měsíc majitel do naší poradny ke konzultaci a k mentálnímu a osobnímu tréninku
Se středně těžkou poruchou je zvíře u nás ustájeno 2-3 měsíce, a po té dojíždí majitel 3 x do měsíce do poradny ke konzultaci a k mentálnímu a osobnímu tréninku
U těžších poruch je zvíře u nás ustájeno až 3-5 měsíců, po té dojíždí majitel 3 x do měsíce k nám do poradny za účelem konzultace a dalšího případného postupu při následné domácí behaviorální terapii.
Cena za den ubytování psa od 750 Kč
Ceny stacionární terapií jsou účtovány vždy na daný měsíc dle závažnosti daného problému
Pes se neodcizí!!!!
Nejčastěji uváděný argument, totiž že se zvíře během dlouhodobého pobytu za účelem terapie problémového chování svému majiteli odcizí nebo že dokonce psychicky trpí, nemohu potvrdit. Rovněž nemohu potvrdit, že by pes či kočka po předání majiteli poslouchal jen svého terapeuta. Dokonce si troufnu jít tak daleko, že pro majitele může stacionární výchova znamenat velkou výhodu. Pes, kočka i jeho majitel si po nějaký čas od sebe odpočinou a načerpají síly k dalšímu již správnému způsobu spolužití.
Opakovaně slýcháváme obavy majitelů, že psi při stacionárním výcviku prožívají stesk a stres z odloučení, že po návratu ke svému majiteli se chovají úplně jinak než před tím. Kdyby tomu tak bylo, museli by mít poruchu chování všichni psi i kočky a další zvířata, která žijí ve psích útulcích, v záchytných stanicích, u chovatelů, kteří dávají přednost ustájení psů mimo domov, u policie, u celníků, ale i ve psích hotelech a penziónech.
Dnes už naštěstí bývají ubytovaní, péče i krmení u oficiálně povolených a kontrolovaných zařízení velmi dobré a také zacházení se psy většinou odpovídá dnešnímu stavu kynologických vědomostí. Naším cílem je zvíře zklidnit a naučit ho reagovat pouze pro potřeby majitele, dále se majitel musí u nás naučit správné manipulaci se zvířetem, používat správnou povelovou techniku, jak se chovat v dané situaci, jak předcházet konfliktům apod.
Prostě naučíme majitele a jeho zvíře k vzájemnému soužití v lidské smečce.
Zvláště při převýchově psů s výrazným problémovým chováním pokládám stacionární převýchovu za vhodnější než ambulantní. Ukazují to zkušenosti z mnoha desítek psů v nejrůznějších oblastech výcviku. Snadno to mohu zdůvodnit na vzorovém příkladu:
Francouzský buldok Akir v průběhu několika let stále častěji propadal agresivním návalům a napadal lidi i psy. Jakmile spatřil cyklistu, dítě nebo jiného psa začal intenzivně lovit. Pokud mu někdo sáhl na jeho hračku či krmení bez varování ihned napadl i člena rodiny. Nijak se nedržel ani před svým páníčkem. Až do 4 let života si s ním rodina vytrpěla své. Na doporučení veterináře byl pes vykastrován, ale jak se dalo očekávat změna k lepšímu chování tudy nevedla. Dvakrát týdně začal do rodiny docházet výcvikář / cvičitel psů /. Téměř rok docházel majitel se svým psem i na kynologické cvičiště. Vše bez tíženého úspěchu. Pes měl totiž zažité své chování v dané rodině, v daném okolí a za daných okolností /.
Po pár měsících se pes dostal do našeho Psího psychologického centra. Poměrně rychle se mi podařilo nalézt příčinu Akirova chování: byl nekriticky zbožňován, jakákoliv přísnost k jeho psí osobě byla tabu, v průběhu let si pes stále více upevňoval své místo ve smečce a stával se alfa pes, který vede svojí smečku životem.
Pes byl po čtyři roky vychováván s velkou láskou, ale tímto způsobem se jen víc a víc posilovalo jeho dominantní chování. Protože si ho Akir osvojil v určitém známém prostředí, bylo pro něj vhodnější udělat jasný řez a z tohoto prostředí ho na nějakou dobu vytrhnout, aby byl nucen se znovu zorientovat a spoléhat se na jiné osoby. Díky změně okolí, denního režimu, způsobu komunikace s Akirem si pes osvojí terapeutem požadované chování podstatně rychleji a učí se snadněji / důvod/? Podřízení se novému vůdcovi aby pes přežil v nové smečce/. Zkušený behaviorální terapeut nedělá emocionální chyby, jichž se v mnoha případech dopouštějí jak majitelé psů, tak i výcvikáři na kynolog. cvičácích. Behaviorální terapeut má také čas se psem den za dnem důkladně zabývat, na očekávané nežádoucí chování je připraven a ví jak mu cíleně čelit.
Při ambulantní terapii či převýchově, která zpravidla probíhá jednou či dvakrát týdně, to není možné, protože majitel přirozeně mimo dobu terapie s Behaviorálním praktikem nevědomky projevuje chyby a slabosti, jež
není schopen správným způsobem sám korigovat. Proto nabízíme už i měsíční až tří měsíční cykly s ubytováním psa v našem středisku s tím, že majitel dojíždí za svým psem kdykoliv chce a zapojuje se do nápravového programu psa. U velmi těžkých případů je doba ustájení okolo 3-4 měsíců a u lehčích forem je to 1- 2 měsíce.
Každopádně prvních 14 dní potřebuje behaviorální terapeut k tomu, aby se psem během prvních dní dokázal navázat vztah důvěry, protože bez důvěry se nedá spolupracovat a veškerý nápravový program, který je vypracován vždy pro daného jedince by postrádal smysl.
Vzhledem k tomu, že pes nemá časovou paměť, nedochází k tomu, že by odvykl k majiteli. Když si ho majitel vyzvedne, má stejnou radost, jako kdyby byl sám jen několik hodin. Když si majitelé po ukončení smluvního stacionárního /internátního/ programu přijeli pro Akira, bylo to zrovna tak. Dnes je celá jeho rodina velmi ráda, že se k tomuto kroku odhodlala, stejně jako mnoho dalších majitelů psích kamarádů.
Co to je za dobu 2- 3 měsíců ve stacionárním programu terapie oproti 10-15 létům spokojeného a bezproblémového života v rodině spolu s napraveným hafanem.
Školit se u nás musí povinně i majitel ustájeného psa či jiného zvířete!!!
Samozřejmě by bylo chybné předat psa majiteli do starého prostředí bez toho, že by byl on řádně teoreticky i
prakticky poučen. Nežádoucí chování by se totiž mohlo u psa po delší době projevit znovu. Pes si instinktivně spojuje věci a velmi rychle zjistí, zda se jeho majitel dokáže vůči němu prosadit. Podle toho pak řídí své chování.
Pokud je pes u nás ustájen např. 3 měsíce dojíždí majitel za psem min. každé dva-tři týdny na dobu nezbytně nutnou " na dopoledne nebo odpoledne" a pracuje pod vedením terapeuta se svým psem. Pokud totiž pes po uklidnění a srovnání jeho povahy a odstranění nežádoucího chování zjistí, že jeho majitel s ním nezachází jinak než jeho behaviorální terapeut, bude se i on pod jeho vedením chovat žádoucím způsobem. Pokud se dokáže trvale řídit radami behaviorálního terapeuta, pes se zbaví svého problémového chování rovněž natrvalo.
Akir je dnes již 36 měsíců zpátky doma a problémové chování se u něj již neobjevilo.
Pes a jeho rodina žijí společně bez stresů a šťastně, tak jak bych to přál všem majitelům zvířecích kamarádů.
Také v jiných případech může být stacionární /internátní/ výchova a převýchova úspěšná a vhodná, například když majitel nemá čas se svým psem systematicky pracovat. Záleží vždy na okolnostech závadného chování a není dobré umístit do kynologického výcvikového střediska psa, který má problémové chování, protože nemohu doporučit cvičit se psem, který má poruchu chování. K výcviku přistupujeme až po zklidnění psa a odstranění jeho závadného chování. Pak má pes chuť, ochotu a čas vnímat požadované povely od majitele nebo psovoda a včas a vesele na ně reagovat a tím dorýsovat vztah psovod+ pes. Vždy formou hry a zábavy!!!
Pro nauku o chování zvířat se používá několik pojmenování. Je to důsledek toho, že moderní nauka o chování zvířat je syntézou tří původních vědeckých směrů bádání. Etologové se zabývali nejen zákonitostmi vrozeného nebo instinktivního chování, ale i mnohými jevy z oblasti učení zvířat. V nynějším názvosloví se však ustálil pojem etologie jako označení té součásti nauky o chování zvířat, která se zabývá vrozenými formami chování. Etologie je nauka o životních projevech a chování zvířat. O psychologii zvířat hovoříme tehdy, snažíme-li se objasnit zákonitosti učení zvířat a poznat jejich psychické schopnosti. Jelikož se však v téměř každém projevu zvířete prolínají prvky vrozené i naučené a tvoří jednotný celek, musíme i my chápat etologii a psychologii zvířat jako jednotný komplex poznatků o zvířecím chování.